Alpeco

Alpeco

Alpeco Sortiment
Sortiment

 

Systém lisovacích fitinek pro potrubí Alpeco

 

Fitinky: 

a) Mosaz CW617N a CW614N: s certifikátem výrobců AENOR. Materiál nejvyšší kvality podle evropských standardů.

b) Pocínováno. Maximální ochrana před vnější a vnitřní korozi. Ideální vzhled pro viditelné instalace, vyhovující pro pitnou vodu podle DWGW W534.

c) Zubovitý profil: optimální spoj mezi fitinkou a trubkou. 

d) Vstupní zkosení: perfektní přechody vody z trubky do fitinky, Minimální ztráty, turbulence a tvorba usazenin

e) Optimální obrábění bez drsnosti zabraňuje tvorbě usazenin a ztrát

O-kroužek:

Vysokotlaký EPDM, vyráběný podle UNE EN 681-1 a UNE EN 682-2: těsnost garantována díky jeho hustotě a   odolnosti prosti únavě, potravinářská kvalita podle DVGW W270.

Držák objímky:

a) Vyrobený z polypropylenu kvůli zamezení vzniku galvanického článku mezi hliníkem v trubce mosazi.

b) Drží objímku v ideální poloze tak, že se tvarovka zasune do trubky, garantujíc přitom spolehlivé spojení.

Objímka:

a) Neřezová ocel AISI 304: odolná vůči všem chemikáliím

b) Kontrolní body umístění: pro spolehlivost montáže ukáže, že trubka dosáhla správné pozice.

Trubky Alpeco spojují výhody plastového a kovového potrubí

Hlavní výhody:

-       - Nízká váha: Jedná se o extrémně lehké potrubí což usnadňuje dopravu. Role 100 metrů o průměru 16x2 váží zhruba 11 kg. 

-       - Pružnost a tvarová stálost:  Trubku lze ohnout manuální silou a po ohnutí zůstane v zahnutém tvaru, což zjednodušuje a urychluje instalaci. Poloměr zahnutí je až pětinásobkem vnějšího průměru při ručním ohýbání a jen trojnásobkem pokud se provádí pomocí mechanické ohýbačky. 

-       - Nízký koeficient tepelné roztažnosti: 23,7 x 10-6 K-1 při 20°C, což se blíží vlastnostem kovových trubek. 

-      -  Nízký koeficient tepelné vodivosti. 

-       - Nízký koeficient vodivosti elektřiny: redukce vodivosti snižuje možnosti přenosu elektřiny, což je negativní fenomén spojený s kovovým potrubím. 

-       - Snížená hladina přenosu hluku vyvolaného prouděním kapaliny, cirkulující vnitřkem potrubí. 

-       - Nepropustnost pro kyslík a UV záření, garantovaná svařeným hliníkovým pláštěm. 

-       - Zvýšená odolnost vůči korozi, díky dvojité plastové vrstvě uvnitř a vně potrubí. 

-       - Chemická odolnost vůči různorodým chemickým vlivům.

-       - Hladký vnitřní povrch (drsnost = 7 x 10-6 m ) který zabraňuje tvorbě usazenin a redukuje ztráty průtoku. 

-       - Vysoká odolnost vůči nárazům. 

-       - Vysoká odolnost vůči tlaku, teplotám.

Podlahové topení, největší tepelná pohoda vašeho bytu s nejmenšími náklady

Především řečeno - správně dimenzované a správně položené podlahové topení dokáže zajistit prakticky rovnoměrnou teplotu v prostoru mezi podlahou a stropem místnosti. Teplo na nohy umožňuje navíc snížit teplotu vzduchu v místnosti při stejném fyziologickém pocitu tepla. Navíc nedochází k víření prachu, jako je tomu u klasických radiátorů, neb konvekce tepla je vzhledem k malému tepelnému spádu zcela minimální.

V praxi se lze setkat s nejrůznějšími způsoby pokládání potrubí, teplou vodou vyhřívaných ploch. Počínaje hustě vedle sebe položenými kapilárami,uspořádaných do tzv. koberce, který se dá na podlahu rozvinout z role, přes trubky z nejrůznějších plastových a vícevrstvých trubek, uložených v systémových deskách, zaručujících pravidelné rozteče trubek až po volně položené trubky, připevněné k izolační podložce příchytkami, vzdálené od sebe i několik desítek centimetrů. Pro rovnoměrnou teplotu podkladu je ideální první případ, často se však setkáváme s ucpáváním kapilár, ať už sedimenty z topného media nebo např. řasami, které při nízkých teplotách teplovodního media používaných u těchto systémů rostou velice rychle a dokážou celý systém, mnohdy nevratně, paralyzovat. Opačný extrém, s trubkami vzdálenými i několik desítek centimetrů způsobuje nepravidelnou teplotu povrchu podlahy, vyžaduje mnohem vyšší teplotu topné vody a rovněž mnohem delší dobu k vytopení prostoru. Navíc plochy s vyšší teplotou na podlaze způsobují i zdravotní potíže.

Jako optimální se jeví rozmístění trubek o průměru 14 - 20 mm na modulárních deskách s roztečí 50 mm.V prostorách pod okny, příp. balkónovými dveřmi je možno zahřát klesající vzduch o pás teplejší podlahy s roztečí 50 mm, do středu místnosti pak postačí rozteče 100 mm a podle velikosti místnosti a nutné teplosměnné plochy je pak možno pokládat trubky i 150 mm od sebe. To platí i o površích, které není nutno vytápět tak intenzivně ( pod skříněmi, postelemi apod.) Takové uspořádání dovoluje používat po většinu roku teplotu topného media mezi 28 32°C což je fyziologicky zcela přijatelné a nezávadné.

Skladba topného systému

Trubky v systémové desce se nejčastěji zalévají vrstvou betonové mazaniny s přídavkem plastifikátoru. Modernější systémy používají anhydritové zálivky, které jsou navíc samonivelační. Na tento povrch je z hlediska vedení tepla ideální položit keramickou podlahu, na trhu jsou i speciální linolea a plovoucí podlahy, která jsou určena pro tyto povrchy. Betonovou, ale i anhydritovou vrstvu je velmi vhodné ztužit výztužnou sítí z polypropylenu, bránící vzniku trhlin a praskání keramických dlaždic při změnách teploty. Používání kovových výztuží se nedoporučuje vzhledem k možnému poškození plastového povrchu teplovodních trubek a nutnosti použití vyšší vrstvy mazaniny. Obvykle je nutno počítat se 70 mm tloušťky celého systému, včetně systémových izolačních desek(35 mm). Je- li nedostatek místa, např. při rekonstrukcích, je možno použít i 20 mm silných desek, popř. systémových desek s Al folií, na které lze např. dřevěný podlažní systém aplikovat přímo. Je nutno dbát, aby Al folie byla dostatečně silná, neb rozvod tepla je dle Fourierova zákona úměrný nejen vodivosti, ale i průřezu.